OTÁZKA: Někteří tvrdí, že doktrína kalvinismu nevznikla s Janem Kalvínem, dokonce ani s Augustínem (zemřel r. 430). Místo toho tvrdí, že doktríny TULIPu jsou přítomny ve spisech církevních otců již od počátku. Jeden z kalvinistů, co toto tvrdí, je Michael Horton, v jeho dodatku ke knize Putting Amazing Back into Grace (Baker, 2002). Jakou na to máte odpověď?
ODPOVĚĎ: Četl jsem velkou část (ne vše) ze spisů církevních otců před, v průběhu, a po Nicejském koncilu, se všemi smysly upřenými na kalvinismus i ne-kalvinismus. Věřím tomu, že můj závěr je platný, když tvrdím, že kalvinistické doktríny TULIP vznikly až s Augustinem a nejsou tudíž obsaženy ve spisech otců v době před Augustinem.
Zkoumal jsem texty citované Hortonem, a neviděl jsem nic, co by mě přimělo změnit mé přesvědčení. Není jednoduché zhodnotit texty, které cituje od církevních otců, neboť nedodává žádné bibliografické údaje kromě jména autora a přibližného data. Neříká, jaký anglický překlad používá, a zdá se, že se ani nepokoušel porovnat překlad s původní řeckou či latinskou verzí.
Rozhodl jsem se tedy udělat kontrolu textů sám. Pod citovanými pasážemi, které údajně podporují „nepodmíněné vyvolení“ (písmeno U ze zkratky TULIP, pozn.překl.), cituje Horton Klementa Římského a tvrdí, že Klementův dopis byl napsán v roce 69 po Kristu (o několik desetiletí dříve, než kam ho umisťuje většina odborníků). Část citátu zní: „Když tedy vidíme, že jsme zvláštní vyvolenou částí od Boha svatého, udělejme vše, co týká svatosti.“
Tuto citaci jsem našel ve 30. kapitole Klementova dopisu. Řecky je psán: „hagiou oun meris hyparchontes poiēsōmen ta tou hagias mou panta“. Faktem je, že v této citaci Klementa nejsou žádná řecká slova, která by odpovídala „zvláštnímu vyvolení“. Celý koncept vyvolení je do této citace vkládán. Také bychom měli upozornit, že kontext tohoto výroku nijak s vyvolením nesouvisí.
Další citaci Klementa, kterou Horton uvádí jako podporu doktríny zachování svatých (písmeno P ze zkratky TULIP, pozn.překl.) je: „Je vůlí Boží, aby se všichni, které miluje, účastnili pokání, aby tak nezahynuli společně s nevěřícími a nekajícnými. Ustanovil to svou všemohoucí vůlí. Pokud by však kdokoliv z těch, které Bůh chce jako účastníky na milosti pokání, měl později zahynout, kde by byla Jeho všemohoucí vůle? A jak by se tato záležitost dala urovnat a potvrdit takovouto Jeho vůlí?“
Bylo pro mě velmi obtížné najít pasáž, ze které tato citace údajně pochází. Nejvíce se k ní přibližuje kapitola 8. Zde Klement cituje několik SZ textů, kde Bůh touží po tom, aby Izrael dospěl k pokání, zejména čerpá z Izajáše 1. Poté Klement píše: „Protože tedy chce, aby se všem jeho milovaným dostalo podílu na pokání, ustanovil Svou všemocnou vůlí…“ Text zde končí; neuvádí se, co Bůh ustanovil; překlad, který jsem použil, dodává slova „tato prohlášení“, tj. citace ze SZ. Řecky text zní: „pantas oun tous agapētous autou boulomenos metanoias metaschein estērizen to pantokratorikō boulēmati autou“. Citace, kterou Horton uvádí, se ani trochu nepřibližuje znění v originálu. Tvrdit, že tento text podporuje doktrínu „zachování svatých“ je čistá fantazie; také ignoruje kontext.
Dalším starodávným dokumentem, ze kterého Horton vícekrát cituje, je tzv. list Barnabášův, který datuje na rok 70 po Kristu a připisuje autorství „Pavlovu pomocníku“ z knihy Skutků. (Málo učenců, pokud vůbec někdo, by s tímto souhlasilo.) Cituje následující výrok na podporu „lidské neschopnosti“ (tj. úplná zkaženost (písmeno T ze zkratky TULIP, pozn.překl.)): „Poznejte: než jsme uvěřili v Boha, byly sklony našeho srdce pokažené a slabé.“ Zdá se, že tento překlad je správný. Ale jediné, co prokazuje, je víru „Barnabáše“ v pokažené srdce lidí, což není totéž jako úplná zkaženost. Citace tedy nic nedokazuje.
Následující citát z „Barabáše“ dle Hortona údajně popisuje nepodmíněné vyvolení: „Jsme vyvoleni k naději, Bohem vázáni k víře, určeni ke spáse.“ Toto prohlášení jsem nikde v listu Barnabáše nenašel. Ale i kdyby tam bylo, tak popis křesťanů jako „vyvolených“ není kalvinismus; je to poměrně běžný novozákonní jazyk. Kalvinistické překroucení spočívá v tom, že se přidává slovo „nepodmíněně“, a zde nic podobného v údajné citaci, kterou Horton připisuje Barnabášovi, není.
Abych zmínil ještě jednu citaci, zde Horton tvrdí, že výrok Barnabáše ukazuje na víru v neodolatelnou milost (písmeno I ze zkratky TULIP, pozn.překl.): „Bůh nám dává pokání, uvádí nás do chrámu neporušitelnosti.“ Tento překlad se zdá být v pořádku, ale opět — tento výrok neříká nic jiného, než co je psáno v Bibli, tj. že Bůh nám dává příležitost k pokání. (Viz moje kniha The Faith Once for All, str. 199-200.) Tvrzení, že tímto výrokem Barnabáš potvrzuje kalvínskou nauku o neodolatelné milosti, nejenže vkládá do tohoto výroku příliš mnoho, ale také ignoruje jeho kontext.
Jedná se o extrémně slabou vědeckou práci, když se předkládá řetězec citací způsobem, jakým to činí Horton, s nepatrnou dokumentací a zjevně bez jakékoliv kontroly slov oproti originálnímu znění, a bez ohledu výroků ke kontextu. Je také důležité vzít v úvahu celkové učení těchto autorů, které potom uvede zmíněné citace do souvislostí. Např. když církevní otcové jistě mluví o křesťanech jako o „vyvolených“ nebo jako o předurčených ke spáse, je z jejich celkového učení na toto téma zřejmé, že věřili, že Bůh předurčuje podle Jeho předzvědění. (Viz můj starší příspěvek na Facebooku „When Did Calvinism Begin“ z června 2011.)
Když jsem jako student teologie poprvé četl církevní otce, dělal jsem si poznámky na okrajích všech těch pasáží, které byly v rozporu s učením kalvinismu. Okraje mého starého vydání od vydavatelství Lightfoot jsou plné písmen T, U, L, I a P, označující výroky autorů, kteří nevěřili těmto pěti bodům. To je ten druh výroků, které Hortonův seznam ignoruje.
—–
Několik citací od církevních otců, které jsou daleko jasnější, jsou v tomto odkaze.
Článek přeložen z angličtiny. Zdroj: https://soteriology101.com/2017/09/02/did-the-early-christian-fathers-teach-calvinism/
Další odkaz k článku: vysvětlení zkratky TULIP na české Wikipedii.