Duše má, proč bědujíc zůstáváš ve hříchu? A proč nejdeš k Lékaři, když jsi nemocna?
Povstaň z hříchů, jichž si se dopustila, a volej k Spasiteli: Naděje beznadějných,
Živote zoufalých, Spasiteli, pozdvihni a spasiž mne!
Uvažuji o onom strašném dni a oplakávám zlé skutky své: Jak budu se odpovídati
nesmrtelnému Králi? Nebo zda budu moci směti dívati se na Soudce, já – hříšník?
Milostivý Otče, Synu jednorozený, Duchu svatý, smiluj se nade mnou!
Hospodine, veškerý svůj život prožil jsem já nešťastník s hříšníky tak, že se
musím za to styděti. Jako hříšník kající vzývám tebe: Otče nebeský, zhřešil jsem
očistiž a spasiž mne! Nezamítej mne, který jsem se sám vzdálil od tebe a kvůli
hříchům upadl do největší bídy.
Co chceš činiti, duše má, až tě předvedou na soud před soudce obklopeného
anděly a až zazní trouba a zaplane plamen? Tehdy hrůza stane před tebou
a odkryty budou všecky tajné hříchy tvé.
Proto před smrtí vzývej Soudce: Bože, očistiž a spasiž mne!
Těžko jest mi, čím jsem se stal. Neplodným fíkem! Bojím se, že budu proklet a vyťat.
Ó nebeský dělníče, Kriste Bože, učiň mou ubohou duši plodonosnou, přijmi mne
jako zbloudilého syna a smiluj se nade mnou.
Jak jsem se vzdálil od tebe a sloužil jsem hříchu, já bídný, a všecek jsem se
odevzdal tělesné vášni, jež žila ve mně, a nyní očekávám budoucí svůj odchod
ze života i zápasů jeho! Hospodine předobrý, dejž mi ducha kajícnosti, slzy
lítosti a odpuštění mých bezpočetných hříchů.
S důvěrou prosím o to tebe, který dáváš světu velokou milost svou.
Z knihy : OTČE NÁŠ, modlitby pravoslavného křesťana.