„Neboť ŽIVOT každého těla je jeho KREV. Proto jsem řekl synům Izraele: Krev žádného těla nebudete jíst, neboť život každého těla je jeho krev. Každý, kdo by ji jedl, ať je vyhlazen.“ (Lv 17:14)
„Mzdou hříchu je SMRT, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Ř 6:23)
„Což by NEPŘESTALI OBĚTOVAT, kdyby ti, kdo Bohu slouží, již neměli žádné VĚDOMÍ HŘÍCHU, když jsou jednou očištěni? Ale v těch obětech je každoročně PŘIPOMÍNKA HŘÍCHŮ, neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstraňovala hříchy.“ (Žd 10:2-4)
„On však přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl po pravici Boží … Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou posvěcováni. Dosvědčuje nám to i Duch Svatý, neboť po slovech: ‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli,‘ dodává: ‚a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.‘ Kde je odpuštění hříchů, tam už není oběti za hřích. Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo, a když máme velikého kněze nad domem Božím, přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný;“ (Žd 10:12,14-23)
„I řekl mu ten učitel Zákona: „Dobře, Učiteli, pravdivě jsi řekl, že je jediný a není jiného mimo něho a milovat ho z celého srdce, z celého porozumění, z celé síly a milovat bližního jako sebe je VĚTŠÍ NEŽ všechny CELOPALY A OBĚTI.““ (Mk 12:32-33)
„Neměl bys zalíbení v oběti, i kdybych ji předložil; po zápalné oběti netoužíš. Oběť Bohu je zkroušený duch. Bože, ty nepohrdneš zkroušeným a pokořeným srdcem.“ (Ž 51:18-19)
Zvířecí oběti byly vlastně nechtěný, čili nedokonalý způsob daleko vzácnějších duchovních obětí, které se měly zcela zjevit později. Lidé by ve starozákonní době nebyli schopni bez zástupné (i když nedokonalé) oběti dlouhodobě udržet vědomí hříchu až do příchodu Mesiáše. Uvědomění si hříchu vede věřící k zachovávání Božího zákona. Trest za hříšnost byla od počátku přirozeně zakořeněnou myšlenkou v lidské mysli (kterou mnozí dodnes potlačují), tak jako je zakořeněný celý Boží (morální) zákon, který v sobě nosíme. A zejména byly starozákonní oběti stínem toho, kdo má přijít – Beránek Boží jako dokonalá, jediná a Bohu milá fyzická oběť, která jednou a provždy odstranila hříchy svého lidu.
„Když přicházíte k němu, kameni živému, jenž byl od lidí zavržen, ale před Bohem je vyvolený, vzácný, i vy sami jako živé kameny jste budováni jako duchovní dům ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli DUCHOVNÍ OBĚTI, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista.“ (1P 2:4-5)
„Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v OBĚŤ živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu.“ (Ř 12:1)
„Skrze něho tedy přinášejme Bohu stále OBĚŤ chvály, to jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno. A nezapomínejte činit dobře a sdílet se, neboť takové oběti se Bohu líbí. “ (Žd 13:15-16)
Duchovní oběti jsou stručně řečeno to, co můžeme dnes nabízet Bohu skrze našeho ducha pod působením Božího Ducha, ať už to jsou chvály, pokání, modlitby nebo dobré skutky. Nejsou to již oběti za hřích, neboť hřích byl překryt drahocennou krví Beránka na kříži Golgoty.
(obrázek Šalomounova chrámu vypůjčen z http://billcorbett.deviantart.com/art/Solomon-s-Temple-405490491 )
(sepsáno 4/2016)