„Slyšeli jste, že jsem vám řekl: ,Odcházím a přijdu k vám.‘ Kdybyste mě milovali, zaradovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já.“ — Jan 14:28

Tento verš se bere jako jeden z hlavních důkazů proti platnosti Boží Trojice. Tento postoj vznikl už v ranné době křesťanství a byl prosazován v tzv. Ariánství, v dnešní době ho zastávají např. Unitáři a Svědkové Jehovovi. Pojďme se podívat ale na malý výklad, který
učení o Trojici podporuje. Rozhodně se ale nejedná o širší pojetí učení o Trojici, zde se zaměřím opravdu hlavně na zmíněný verš.

„Kdo mne nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale Otce, který mne poslal.“ — Jan 14:24

„Nepřišel jsem sám od sebe, ale On mne poslal.“ –– Jan 8:42b

„Amen, amen, pravím vám, otrok není větší než jeho pán, ani apoštol větší než ten, kdo ho poslal.“ — Jan 13:16

Výše uvedené 3 verše ukazují, že nadřazenost Otce nad Synem v Janu 14:28 je nutno vidět ve smyslu provedení úkolu na zemi; Syn byl seslán na zem jako posel, aby zjevil Otce.

„Nakrátko jsi ho postavil níže než anděly…“ — Židům 2:7-9

„A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.“  — Jan 17:5

Jan 10:28-29 popisuje, že ruka Syna a ruka Otce jsou totožné:

„… a já jim dávám život věčný; nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky [mého] Otce.“

V Novém zákoně jsou i vcelku jasná slova o Božství Krista, např.:

Jan 1:1, 1:14, 1. list Janův 1:20

Náznaků o nižším postavení Syna je v Bibli sice hodně (Marek 13:32, Jan 1:18, Jan 3:35, Jan 20:17 a další), stejně tak hodně náznaků je ale o rovnosti Syna a Otce. Je nutno si uvědomit, že Syn přišel v lidském těle a tudíž zde nebyl jen jako Bůh, ale zároveň i jako člověk se všemi lidskými projevy (měl hlad, byl unavený atd.). Člověk by nemohl ručit za Zákon, ani by tedy nemohl vykoupit svět z hříchů, pouze Bůh sám je hoden. Koneckonců bude záležet na tom, čemu každý uvěří (a jak mu to Duch Svatý zjeví). Je opravdu zajímavé, že zaslíbení zjevení pravdy skrze Ducha Pravdy neplatí pro všechny, kteří pravdu hledají. Zřejmě Duch Boží hledí na to, s jakou upřímností člověk hledá (a jestli hledá podle vlastní logiky nebo se zároveň i otevře Duchu Svatému) a zřejmě budou hrát roli i jiné faktory. Existuje i opačný posun, od pravdy ke lži: někdo může uvěřit v Trojici a po čase to zavrhnout jako podvod a přitom to nepodložit ani pořádnými argumenty – pouze tím, že slovo „trojjediný“ nebo „Trojice“ v Bibli není.