Argumenty proti dvojité predestinaci a kalvinismu

Sepsáno s přáním, aby kalvinisté skrze lásku k pravdě znovu zvážili své přesvědčení.

Obsah:
1. ÚVOD
2. STVOŘENÍ ČLOVĚKA A PRVNÍ HŘÍCH
3. PILÍŘE KALVINISMU
4. KALVINISMUS A SPASENÍ DĚTÍ
5. PRŮBĚH EVANGELIZACE A ODPOVĚDI DOPOSUD NEVĚŘÍCÍM
6. RŮZNÉ POSTŘEHY
7. JISTOTA SPASENÍ A SKUTKY
8. KALVINISMUS A SOLA SCRIPTURA
9. CESTA OD BIBLICKÉHO KŘESŤANSTVÍ KE KALVINISMU
10. NADVLÁDA V KALVINISMU
11. PŘEDURČENÍ PODLE KARLA BARTHA
12. NĚKTERÉ Z HLAVNÍCH BIBLICKÝCH VERŠŮ ODPORUJÍCÍ KALVINISMU

1. ÚVOD
Na začátek bychom chtěli podotknout, že nemáme moc rádi pojmy „kalvinismus“ a „arminianismus“, jelikož v praxi by se první pojem měl nazývat spíše „dvojitá predestinace“ (nebo „reformované učení“ – což je ale trochu zavádějící pojem, jelikož křesťanský protestantismus má široký rozsah) a druhý pojem je jakási nálepka od kalvinistů. Bylo by nad rámec tohoto článku popisovat do detailu arminianismus a ukazovat na rozdíly. Většina křesťanů věří do větší míry arminianismu, což ale neznamená, že se všichni ne-kalvinisté dají takto označovat. Článek jsme sepsali jako reakci na intenzivní setkání s kalvinismem v roce 2016, kdy jsme se přikláněli k jeho pravdivosti, po závěrečném zvážení obou výkladů jsme ale museli kalvinismus zavrhnout nejenom jako nebiblický, ale i jako škodlivý. Škodlivý Bohu a škodlivý člověku. Podotknu, že se všichni můžeme mýlit, jen u Boha je pravda, On je pravda. Proto samozřejmě nemůžeme tvrdit, že máme pravdu ve všech věcech výkladu, koneckonců každý se musí rozhodovat sám, čemu uvěří, a článek není psán z pozice kazatelského stupínku, byl sepsán s nejlepším úmyslem a láskou k pravdě. A nejedná se (a ani se nemá jednat) o vyčerpávající soupis argumentů proti kalvinismu, pouze má čtenáře povzbudit k vlastnímu studiu a meditaci nad Písmem.

Kdo nezná 5 bodů kalvinismu (tzv. TULIP), měl by se nejprve s touto tématikou seznámit. Viz např. https://cs.wikipedia.org/wiki/Tulip
Pro přehlednost je zde uvedeno 5 bodů kalvinismu z české Wikipedie:

1.) úplná zkaženost (angl. Total depravity) – V důsledku prvotního hříchu se člověk stal otrokem hříchu a kvůli své zkažené přirozenosti není schopen z vlastní vůle zatoužit po následování Boha. Všechno, co člověk v tomto stavu dělá, je proto hřích.
2.) nepodmíněné vyvolení (Unconditional election) – Bůh si od věčnosti vybral ty, které chce přivést k sobě. Toto vyvolení není podmíněné zásluhami nebo vírou, ale je založené výlučně na Boží milosti.
3.) ohraničené smíření (Limited atonement) – Kristova smrt na kříži je cenou jen za hříchy těch, nad kterými se Bůh rozhodl smilovat. Nevztahuje se stejným způsobem na celé lidstvo, ale její moc vykoupit se omezuje jen na vyvolené.
4.) neodolatelná milost (Irresistible grace) – Boží vyvolení překonává všechny vnější překážky i odpor konkrétního člověka. Není možné odolat vlivu Ducha Svatého.
5.) zachování svatých (Perseverance of saints) – Každý, kdo byl jednou vyvolen pro spasení, už nemůže být zavržen. Kdo např. odpadne od víry, byl buď od začátku předurčen k zatracení, nebo – pokud je vyvolený – se v budoucnosti k víře vrátí a bude spasený.

2. STVOŘENÍ ČLOVĚKA A PRVNÍ HŘÍCH
Shrňme si stvoření člověka čistě biblicky: na počátku Bůh tvoří člověka a ve své vševědoucnosti ví, že je člověk ve své svobodné vůli nevěrný, že tedy vlastní vůlí zhřeší proti Bohu nevěrou. Ale Bůh do této nevěry vstupuje z lásky ke svému stvoření skrze vlastní oběť: sám Bůh zaplatí za hřích člověka, skrze vlastního Syna, čili tento hřích připíše vlastnímu Synovi a omilostní tak všechny, kteří ve Vykupitele uvěří a činí pokání ze svých hříchů. Nyní do toho vstupuje kalvinismus a boří nepředstavitelnou Boží lásku a jeho milosrdenství (s čímž kalvinisté takto samozřejmě nesouhlasí) – tím, že údajně Bůh po hříchu v Edenu zrušil natrvalo schopnost člověka jakkoli se k Bohu obracet (zde upřesním, že toto učí i arminianismus, ale s rozdílem, že Bůh nějakým způsobem tuto schopnost všem lidem vrátil, proti čemuž se staví tradiční křesťanství, které učí, že člověk nikdy neztratil schopnost reagovat na Boha a tudíž Bůh nenechává člověka něco ztratit, co by mu následně vracel, osobně se přikláníme k této poslední definici). Dále kalvinismus učí, že se Bůh nerozhodl spasit co nejvíce lidí (všechny), ale jen menšinu, protože si přece všichni zaslouží kvůli svému dědičnému hříchu odsouzení a smrt, a Bůh je svrchovaný se takto rozhodnout (ne že by nebyl, ale neodpovídá to příběhu stvoření a vůli milosrdného Boha dle Bible). A kdokoliv by s tím nesouhlasil, odepírá tím Bohu jeho svrchovanou vůli – čímž se tedy takový věřící označuje jakýmsi razítkem hříšného povýšeného smýšlení proti Bohu a připisuje se mu šíření falešného evangelia, na což se (dle kalvinistů) vztahuje prokletí apoštolem Pavlem v listu Galatským. Údajně se takovým smýšlením ubírá Bohu jeho sláva. Reálně je to ale zcela naopak, právě kalvinismus Bohu slávu ubírá, protože tvrdí, že to bylo přímo Boží předurčení, aby člověk zhřešil (bez Božího předurčení v kalvinismu nic nefunguje) a poté člověku odebral schopnost se k Bohu jakkoli obracet (což se tedy v kalvinismu vztahuje na většinu lidstva mimo vyvolené, protože si člověk odsouzení zaslouží už od narození). Budeme se částečně opakovat, nutno si to důkladně uvědomit. Dle kalvinismu Bůh nechal hřích vzniknout, všem lidem (mimo vyvolené) odebral JAKOUKOLI schopnost uvěřit a obrátit se k Bohu, VŠEM lidem NAŘIZUJE uvěřit a činit pokání (to ani kalvinisté nezpochybňují), a všechny za tuto vrozenou NEschopnost a nevděčnost potrestá (tedy až na vyvolené, kterým tu schopnost nejen daroval, ale přímo vnutil – viz 4. bod kalvinismu). Biblicky (ne-kalvinisticky) vzato je Boží sláva ale naopak vyvýšena tím, že sice nechává hřích vstoupit do světa u každého člověka, ale smíření se sebou nabízí skrze svého Vykupitele KAŽDÉMU, kdo uvěří a bude činit pokání, neboť Bůh nechce, aby kdokoliv zahynul.

Pro detailní biblický výklad knihy Genesis doporučujeme audio archiv Českého rozhlasu. Audio archiv je zde: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/bible/_zprava/452213 Většina protestantských církví vychází z tradičních církevních výkladů a dogmat a nedává si práci nahlížet na příběh stvoření z jiného úhlu, s pomocí původních hebrejských textů. Tradiční pohled na příběh stvoření staví do popředí historickou událost a dědičný hřích, potom příběh stvoření ale ztrácí podstatnou obraznou část, díky které nám Bůh sděluje něco o sobě a o každém člověku.

Zde jen několik málo veršů, které máme zapsány v Tóře a které nezapadají do kalvinismu:
„Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevřou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.“ (Gn 3:5 BKR)
„Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej.“ (Gn 3:22 BKR)
„A dítky vaše, o kterýchž jste pravili, že v loupež budou, a synové vaši, kteříž ještě neznají dobrého ani zlého, oni vejdou do ní, a jim dám ji; oni dědičně ji obdrží.“ (Dt 1:39 BKR)
„Hospodin Kainovi řekl: Proč jsi vzplanul hněvem a proč tvoje tvář opadla? Cožpak nebudeš pozdvižen, budeš-li jednat správně? A jestli nebudeš jednat správně, ve dveřích číhá hřích. Dychtí po tobě, ale ty nad ním máš vládnout.“ (Gn 4:6-7 CSP)

3. PILÍŘE KALVINISMU
Mezi jakési pilíře kalvinismu patří (mimo jiné) následující tři biblické verše:
1) „I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu.“ (Efezským 2:1-2, CEP) — tento verš se dá dobře vysvětlit, slovo „mrtvi“ neznamená (jak tvrdí kalvinismus) neschopnost obrátit se k Bohu a nutně ve všem vést ke hříchu (Adam s Evou při stvoření nebyli mrtvi kvůli hříchu a stejně zhřešili, být mrtev pro hříchy tedy není důvodem, proč člověk hřeší), stejně jako být mrtev kvůli Zákonu neznamená, že se mluví o mrtvolách (jelikož kalvinisté rádi přitahují příběh o vzkříšení Lazara a aplikují ho na celé lidstvo). Není zde místo do detailu rozvíjet, kde všude Bible mluví o mrtvosti (mrtvost má v Bibli více významů) nebo o oddělení od Boha a jak je to myšleno, to se musí ponechat na individuální studium (samozřejmě je nutno si najít detailní výklad jak z pohledu kalvinismu, tak z pohledu ne-kalvinismu, a obojí upřímně zkoumat, není možno si nastudovat jen kalvinistický výklad a očekávat, že se v něm kalvinismus vyvrátí). Zajímavý příběh na téma mrtvosti a svobodné vůle je v Lukáši 15, který je jasně proti-kalvinistický.

Celkově se kalvinismus opírá hlavně o tento první pilíř: naprostou, doslovnou duchovní mrtvost a neschopnost každého člověka se obracet k Bohu.

V ne-kalvinistickém pojetí se ale netvrdí, že si kajícník u Boha vynucuje své spasení, jelikož spasení je samozřejmě plně v Božích rukou. Jde ale jednoduše o to, že Bůh zjevil člověku cestu spasení skrze víru. Jakékoli osočování ne-kalvinistů, že se snaží Boha zmanipulovat pro své účely, je založeno na nepochopení a překrucování opačného (ne-kalvinistického) chápání Písma. Když člověk činí pokání a uvěří, tak tím neovlivňuje Boží vůli, jelikož Boží vůlí už od věků je, aby každý dospěl k pokání a byl spasen.

2) „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.“ (Jan 6:44, CEP) — toto „přitáhnutí“ není kalvinistické „předurčení“ určité vyvolené skupiny, verš je nutno brát v kontextu, zejména hned následující verš popisuje to samé jinými slovy:
„Je psáno v prorocích: ‚Všichni budou vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.“
Zde věřící přicházejí ke Kristu kvůli tomu, že naslouchají Otci a nechají se vyučovat, a nejsou přitahováni kvůli neodolatelné milosti (4. bod kalvinismu).

3) „Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.“ (Římanům 8:29-30, CEP) — u této pasáže je opravdu kalvinistický výklad lákavý, protože se z našeho pohledu zdá, že apoštol Pavel píše doslovně a formou, jakou chápeme i dnes. Samozřejmě se pasáž dá ale vysvětlit ne-kalvinistickým společným vyvolením (angl. „corporate election“ – pro vysvětlení pojmu viz např. https://horasion.cz/2017/02/07/steve-sewell-silny-argument-proti-kalvinismu-rimanum-11-7/) a přihlédnutím ke kontextu celé pasáže. Když se podíváme na předchozí verš, tak vidíme Pavla vysvětlovat, proč ti, kdo milují Boha a jsou povoláni podle jeho záměru, si mohou být jisti, že všechno napomáhá k jejich dobru. Pavel předkládá stupně nebo úrovně v procesu spasení, abychom obrazně viděli průběh a návaznosti a tudíž získali jistotu, že Bůh bude napomáhat ve všem k našemu dobru. Bůh nás miluje a miloval nás už před naším narozením. Má pro nás plán a postará se o nás a dovede nás do jeho království. To je povzbudivá myšlenka, jak pro kalvinistu, tak pro ostatní křesťany. Mimochodem se u těchto veršů musíme ještě upřímně pozastavit a klást si otázku, zda je možno, že by Pavel použil dvě věty, které by byly v rozporu se vším ostatním, co v Bibli čteme (protože se všechny ostatní pilíře pěti bodů kalvinismu dají velmi jasně vyvrátit a zejména starozákonní verše bývají v kalvinismu až nehorázným způsobem vytrhovány z kontextu). Vyložíme tyto dvě poněkud zvláštní věty o předurčení doslovně a zboříme tím učení prakticky celé Bible a tímpádem postavíme kalvinistický výklad nad celou Bibli? Jedno z hlavních pravidel studia Bible zní, že jasné verše musí vysvětlovat (nebo přebíjet) ty méně jasné či nejasné. Toto je krásný příklad takového místa. A druhý jasný důvod, proč tuto pasáž nemůžeme vyložit kalvinisticky, je fakt, že v tom samém listu Římanům se nachází dost jasný protiklad ke kalvinismu, Ř 11:7 (viz odkaz). O „povolání“ nebo „určení“ se dočteme i na jiných místech Nového zákona, např. Skutky 2:39 nebo 13:48.

4. KALVINISMUS A SPASENÍ DĚTÍ
V jednom 3-minutovém videu (https://www.youtube.com/watch?v=HetYcpRehBU) John MacArthur (známý a respektovaný kalvinista) vysvětluje biblicky, že všechny děti zabité při potratu jdou okamžitě do Božího království, protože byly nevinné, a že africké země přímo produkují velké množství lidí, kteří odejdou do nebe, protože tam umírá nejvíc dětí. S tímto vcelku souhlasíme, ale trochu z jiného důvodu, než kalvinisté: také věříme tomu, že nenarozené dítě, když zemře před porodem, je bez viny, stejně jako Adam s Evou byli na svém počátku bez viny, ale k tomu ještě tvrdíme, že Adam s Evou nebyli stvořeni morálně dokonalí – hřích vstoupil do světa jejich přestoupením Božího výroku. A zadruhé kalvinisté přece věří, že většina lidí je vyvolena pro smrt (kvůli pohoršení to většina kalvinistů označuje jiným výrazem) a menšina je vyvolena pro spasení – jak tedy mohou tvrdit, že všechny nenarozené děti jsou spasené? Kalvinisté věří, že v dospělosti je většině lidem cesta k pokání, víře a spasení uzavřena, vyvolena je jen část lidí (a to už před narozením). Je to až morbidní téma, ale nutno brát kalvinismus kriticky i s jeho důsledky, proto si představme linii podle kalvinismu: dítě se rodí uvnitř matky. Kdyby zrovna zemřelo, tak je spaseno (tomu věříme tedy i my), potom se narodí, dospěje, ale zjistí se, že mu Bůh už PŘED jeho ZPLOZENÍM (před stvořením světa) uzavřel cestu ke spasení (zde je tedy logický rozpor, který by měli kalvinisté vysvětlit). To pak může teoreticky vést k tomu, že manželé radši žádné děti mít nebudou, protože co kdyby náhodou dítěti Bůh uzavřel možnost spasení už před zplozením, nevyvolil by si ho. Lidstvo by tedy vymřelo, pokud by bylo celé kalvinistické a přemýšlelo by láskyplně a logicky.

5. PRŮBĚH EVANGELIZACE A ODPOVĚDI DOPOSUD NEVĚŘÍCÍM
Zde jsou podstatné rozdíly mezi většinovým křesťanstvím a kalvinismem. Kalvinismus dělá z Boha (nejen v očích nevěřících) nespravedlivého krutovládce, protože zachraňuje jen předem vybranou elitu. Na argument nevěřícího, proč Bůh tedy jednoduše nevyvolí všechny lidi (když je spasení stejně proti jejich vůli), kalvinisté odpovídají proti-argumentem, že bychom měli žasnout nad tím, proč Bůh vyvolil aspoň malou část, když nemusel vyvolit vůbec nikoho. Dále ještě argumentují, že sice Bůh miluje všechny skupiny lidí bez rozdílu jakousi obecnou láskou, své předem vyvolené miluje zvláštní láskou, a nějakým způsobem Bohu přinese víc slávy, když nebudou všichni lidé zachráněni. Tento zmiňovaný „nějaký způsob“ a „víc slávy“ je jakési kalvinistické dogma, nevysvětluje se (a v Bibli samozřejmě není).
Na argument nevěřícího „ty to máš dobré, ty věříš, tak si tě Bůh vyvolil a mne si teda nevyvolil“ také není v kalvinismu uspokojující odpověď, pouze „počkej, zda časem uvěříš, podle toho poznáš, že jsi byl také vyvolen“, což nutně často vede k pasivitě nevěřících: proč by se měli zajímat o Boha a studovat Bibli, když stačí stejně jen počkat, zda časem zjistí, zda proti své vůli byli vyvoleni? I kdyby maximálně hřešili a dělali cokoliv strašného proti Bohu a snažili by se utéci od víry co nejdál, stejně by byli spaseni proti své vůli, takže nezáleží na tom, jak se ke zprávě evangelia v životě budou stavět. V praxi to také vypadá tak, že kalvinismus ubírá na touze šířit evangelium, protože stejně budou naprosto všichni vyvolení spaseni (pro mnohé kalvinisty je ale motivací touha se podílet na jakémsi „označování“ nebo „identifikaci“ vyvolených).
Evangelizace je u kalvinistů do velké míry podvod, dělají z Boha lháře. Problém spočívá v tom, že kalvinisté při oslovování lidí předkládají něco, co ve většině případů neexistuje a nemohou to tedy ani nabízet, jelikož většina oslovených lidí podle kalvinismu není vyvolena pro spasení a Boží zaslíbení tedy pro většinu lidí neplatí. Jak smutná je to potom zpráva, a ne dobrá! Ostatní křesťané mohou přicházet k nevěřícím s opravdu dobrou zprávou, s evangeliem, a od srdce mít jistotu, že tato zpráva je platná pro všechny, i pro největšího hříšníka, protože Bůh miluje všechny lidi. Pro zajímavost: v době reformace znatelná část významných kalvinistických teologů odmítala „ohraničené smíření“ (3. bod kalvinismu), protože je to jeden zcela evidentně protibiblický bod, který byl většinou kalvinistů přijat teprve později (viz např. https://soteriology101.wordpress.com/2016/11/21/guest-dr-david-allen-for-whom-did-christ-die/). Dodnes existuje skupina tzv. čtyřbodových kalvinistů.

6. RŮZNÉ POSTŘEHY
Častý výrok kalvinistů: „Arminiáni tvrdí, že by Bůh chtěl zachránit všechny lidi, ale nemůže, protože mu v tom člověk brání. Tomu my nevěříme, my věříme že co Bůh chce, tak to udělá.“ Tento výrok je manipulativní (kalvinisté velmi často manipulují a používají „falešné dilema“ jako přesvědčující taktiku), protože staví většinu křeštanů do pozice těch, kteří nevěří Bohu, a kteří nevěří v Boží svrchovanou vůli – obojí je samozřejmě nesmysl a nedorozumění. Kalvinisté stále tlačí do popředí Boží svrchovanou vůli nad každou oblastí, otázka ale je, zda by kalvinisté vůbec dovolili Stvořiteli světa stvořit takový svět, ve kterém by dával člověku svobodu rozhodovat se pro nebo proti Bohu. Kalvinistické chápání Boží svrchovanosti a lidské neschopnosti uvěřit je dotaženo až do takových extrémů, že v určitém smyslu v kalvinismu Kristova oběť postrádá smysl: _teoreticky_ Bůh ve své svrchované vůli mohl Kristovu oběť vynechat, jelikož na ní stejně ŽÁDNÝ člověk nemohl reagovat, a Bůh by prostě rozhodl, že spasí několik vyvolených jen na základě svého rozhodnutí, skrze přeměnu jejich srdcí proti lidské vůli. Jakou roli by potom hrál hřích? Lidé jsou v kalvinismu jako roboti bez možnosti se rozhodovat, slovo láska dostává překroucený význam, a je úplný nesmysl všeobecně tvrdit, že „padlý člověk má pouze možnost se rozhodovat mezi větším a menším zlem, jelikož vše, co dělá je hřích“. A že tak, „jako má ptáček se zlomeným křídlem svobodu létat, ale nemůže, tak má i přirozený člověk svobodu se obrátit k Bohu, ale nemůže“, jak tvrdí kalvinisté (Loraine Boettner, The Reformed Doctrine of Predestination, 1957, strana 62). To není potom svobodná vůle, je to jako bychom zavřeli vězně do cely a řekli mu „dveře jsou zamčené, vyjdi dveřmi ven“. Dá se jen žasnout, jak tento oxymoron mohou někteří myslitelé předkládat jako pravdu. Podobný logický protiklad v kalvinismu je „svobodné“ obrácení se k Bohu, po té, co je všem vyvoleným proti jejich vůli dána víra (což samo o sobě by bylo pro člověka dobré, ale nedá se to samozřejmě nazývat svobodou a není to biblické).

Velká část kalvinistů jsou cesacionisté (stručně řečeno cesacionismus učí, že všechny duchovní dary ustaly, tudíž např. každý prorocký sen je nutně falešný apod.), což má mimo jiné neblahý vedlejší efekt, že vede k „rozumové“ víře bez radostného očekávání, že Bůh bude aktivně jednat v životech na základě našich vroucných modliteb („Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže účinná modlitba spravedlivého.“ – list Jakubův 5:16 CSP)

Jak už bylo zmíněno, kalvinismus v ničem nedává člověku svobodnou vůli, dále ale také učí, že se naprosto nic neděje bez toho, aniž by to byla Boží vůle. Kalvinismus tedy popírá i něco jako náhodu nebo svobodné působení zla. To má extrémní dopad na celý pohled na Boha a na svět. Jako děsivý příklad kalvinismu uvedu jednu otázku a kalvinistickou odpověď. „Když je znásilněno dítě, je Bůh zodpovědný a bylo to jeho rozhodnutí?“ Odpovídá Dr. James White (velmi známý a respektovaný kalvinistický učitel): „Ano, protože pokud by tomu tak nebylo, potom by ten čin neměl smysl ani účel a vypadalo by to, že ačkoliv Bůh věděl, že se to stane, tak to stvořil bez příčiny… A Bůh je zodpovědný za vznik zoufalství… Pokud by to [znásilnění dítěte] nebylo Boží nařízení, potom by to znásilnění bylo bezvýznamným prvkem zla bez smyslu.“ (zdroj: https://soteriology101.wordpress.com/2016/11/12/calvinisms-greatest-fallacy/) Jak překroucený pohled na Boha musí kalvinisté mít, že akceptují a sdílí takové učení! Kalvinismus tedy učí, že ŽÁDNÉ zlo se neděje bez účelu a Boží vůle, Bůh obrací zlo buď v dobro a nebo zlo používá k jiným účelům, ale zlo v kalvinismu má VŽDY účel a smysl, neexistuje jediný zlý skutek, který by neměl smysl. Taková představa ale nemá daleko od fatalismu. V důsledku má kalvinismus s fatalismem hodně společného, a zajímavé je, že Augustin z Hippa fatalismus odmítl, zároveň Kalvín postavil na myšlenkách Augustina svou představu o dvojité predestinaci. „Také v křesťanství, kde je jeden Bůh stvořitelem a svrchovaným pánem světa, a kde se klade velký důraz na lidské jednání, nebylo pro fatalismus místo. Trvale platné křesťanské odsouzení fatalismu pochází od Augustina. V některých větvích křesťanství, které zvlášť silně zdůrazňovaly lidskou závislost na Bohu a jeho pomoci, však vznikla nauka o bezmoci člověka vůči zlu, a také učení o predestinaci. Člověk podle ní sice musí jednat co nejlépe, Bůh však předem ví, jak to s ním nakonec dopadne. Tímto předvěděním je osud člověka už předem zpečetěn, člověk sám o tom ale neví a musí se co nejvíce snažit, protože právě to je také Bohu předem známo. Nauka o predestinaci hrála důležitou roli v reformaci, zejména u Jana Kalvína.“ (zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Fatalismus)

Nabízí se pár otázek pro kalvinisty: Proč se modlíte za obrácení svých blízkých, když je už předem rozhodnuto a nemůžete na tom naprosto nic změnit? Proč v listech apoštolů nenacházíme zcela jasně popsaných 5 bodů kalvinismu, když je to údajně podstatná součást evangelia a v jiných méně podstatných oblastech byli apoštolové daleko výmluvnější a konkrétnější? Proč v nicejském a nicejsko-konstantinopolském vyznání víry (které je přímo vázáno na apoštoly) není patrné nic z 5 bodů kalvinismu? Toto vyznání víry bylo sepsáno kvůli falešnému evangeliu. Většina kalvinistů ale tvrdí, že jen kalvinismus je pravé evangelium.

Je opravdu smutné, že kalvinisté rozdělují tělo Kristovo a že toto rozdělení ještě vítají, jelikož údajně pravda musí rozdělovat a oddělovat ovce od kozlů (Mt 25:32). Je smutné, že velká část kalvinistů považuje svůj výklad jako natolik podstatný, že ho spojují se spasením a ostatní křesťané (ne-kalvinisté) jsou tímpádem v jejich očích falešní věřící. Opačně to díky Bohu takto nefunguje: my jako ne-kalvinisté považujeme kalvinisty za své sourozence v Kristu a kalvinismus bereme jaksi liberálně jako sice absurdní a nebiblický výklad, ale nepovažujeme to za esenciální pro spasení.

Kalvinismus v důsledku učí: spaseni jsme vyvolením, víra a dobré skutky jsou důsledek vyvolení. Víra je v kalvinismu považována za skutek, pokud není důsledkem vyvolení. Za podstatnou součást spasení je považováno přijetí 5 bodů kalvinismu, Bůh tedy vyvolí prakticky jen takové věřící pro spásu, kteří odmítnou všechno učení mimo kalvinismu.

Biblické křesťanství učí: spaseni jsme skrze víru, díky Boží milosti. Víra není skutek. Víra působí dobré skutky.

7. JISTOTA SPASENÍ A SKUTKY
Kalvinisté argumentují tím, že arminianismus nemá jistotu spasení, protože učí možnost sejít z cesty a odpadnout (např. Jakub 5:19-20). Proti tomu se staví 5. bod kalvinismu o jistotě spasení. Sami si ale v praktické části protiřečí, jelikož kalvinismus jistotu spasení nemá – ten, kdo opustil víru, mohl být o své víře a svém spasení přesvědčen, ale byl to vlk v rouše beránčím a jeho víra nebyla pravá, protože nebyl předurčen a tudíž nikdy neměl možnost být spasen (argumentuje se např. 1. listem Jana 2:19 – „… ale nebyli z nás“). Kalvinisté i doposud věřícím někdy ubírají jistotu spasení tím, že požadují viditelné ovoce měřené podle sebe a vlastní proměny, a kdo takové ovoce doposud nenese, tak si možná něco namlouvá a nebyl předurčen (což zjistí až s odstupem času, možná až koncem života nebo vůbec). V určitém smyslu si tedy sebekritičtí kalvinisté mohou být svou spásou jisti snad ještě méně než ostatní křesťané, z předešlých důvodů, a také že jsou pod větším tlakem pozorovat na sobě ovoce BEZ vlastního úsilí. Toto je v kalvinismu hodně podstatný bod, v žádném případě se údajně nesmíme snažit konat dobré skutky, jelikož by to bylo skutkaření a klamali bychom tím sami sebe a nepoznali bychom, zda patříme mezi vyvolené.

Zde bychom kalvinismus už ponechali stranou a předhodili několik bodů k zamyšlení, jelikož téma jistoty spasení je složité téma a vydalo by určitě na celou knihu. Bible nás vyzývá ke skutkům, např. ve 2. listu apoštola Petra, a biblicky ani není možno dobré skutky považovat za důvod nebo příčinu pro spasení, v realitě dokonce někteří nevěřící prokazují daleko více dobrých skutků než mnozí křesťané, ale ovoce víry není omezeno pouze na dobré skutky (např. vytrvalost ve víře je také dobrým ovocem). Bible nás varuje před mrtvou vírou bez skutků (1 J 3:17-20, Jk 2:26 apod.), dále nám Nový zákon na mnoha místech předkládá dokončené spasení jako eschatologickou (budoucí) událost, i když samozřejmě i z jiného pohledu platí, že věřící jsou vírou již spaseni, jelikož je Bůh zapečetil (2. Korintským 1:22, Efezským 1:13). Dále máme verše jako Kolosským 1:23 „… zůstáváte-li vskutku na víře založeni a v ní pevni a nevzdálíte-li se od naděje evangelia, které jste slyšeli, které bylo hlásáno v celém stvoření pod nebem a kterého jsem se já, Pavel, stal služebníkem.“ a nebo Filipským 3:12-14 „Ne že bych již toho dosáhl, anebo byl už dokonalý; usilovně však běžím, abych se opravdu zmocnil toho, k čemu se i mne zmocnil Kristus Ježíš. Bratři, já si nemyslím, že jsem se již toho zmocnil; jedno však činím: zapomínaje na to, co je za mnou, a natahuje se po tom, co je přede mnou, běžím k cíli pro cenu Božího povolání vzhůru v Kristu Ježíši.“ a nebo 1. Petrův 1:5 „… kteří jste mocí Boží střeženi skrze víru k záchraně, která je připravena, aby byla zjevena v posledním čase.“ a nebo 2. list Petrův 2:20-21 „Jestliže totiž ti, kteří unikli poskvrnám světa poznáním našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista, se znovu do nich zapletou a podlehnou jim, jsou jejich poslední věci horší než první. Bylo by pro ně lépe, kdyby nepoznali cestu spravedlnosti, než když ji poznali, a odvrátili se od svatého přikázání, které jim bylo předáno.“

Kdo věří a běží spolu s apoštolem Pavlem k cíli, může si být jist svým spasením, protože je to jedno z Božích zaslíbení. Člověk má svobodu uvěřit i neuvěřit, přijmout či odmítnout dar spasení. Není ale důvod se neustále strachovat, že bychom mohli někdy spasení ztratit, vždyť Bůh je věrný i když my klesáme a býváme nevěrní, a jeho zaslíbení jsou jistá. Následující verše povzbudí snad ty, kteří klesají na duchu.
J 3:36 „Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“
Ef 1:7 „V něm máme vykoupení skrze jeho krev — odpuštění našich provinění podle bohatství jeho milosti,“
Ef 1:13 „V něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany, a když jste uvěřili, v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem Svatým,“
Ř 5:1 „Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. “
Ř 5:9 „Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.“
Fp 1:6 „Jsem si jist právě tím, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Krista Ježíše.“
1 Tes 5:23-24 „A sám Bůh pokoje kéž vás celé posvětí a celého vašeho ducha i duši i tělo kéž zachová bez poskvrny až k příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, kdo vás povolává; on to také učiní.“
1 J 5:13 „Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.“

8. KALVINISMUS A SOLA SCRIPTURA
Římskokatolická církev staví nad Bibli svůj katechismus, kalvinisté sice obhajují striktní Sola Scriptura, ale člověk za normálních okolností při čtení Bible nemůže na kalvinistický pohled přijít, tudíž kalvinisté staví nad Bibli vlastní „kalvinistický katechismus“ (který zdlouhavě obhajují v celých knihách, pouze na obhajobu pěti bodů kalvinismu) a snaží se jej prezentovat světu jako to údajně pravé a dlouho opomíjené učení. Jan Kalvín a celé jeho reformační hnutí mělo více společného s ŘKC, než by se na první pohled mohlo zdát (týkající se projevů i učení). Kalvinismus má jasné sektářské prvky (skupina vyvolených, kteří mají jedinou pravdu a mimo jejich skupinu není spásy). My se ale přece máme nechat vyučovat Duchem Božím a nepřijímat natrvalo jako pravdu cokoliv, co zprvu zní třeba logicky a biblicky, aniž bychom byli po celý život otevřeni jiným výkladům a upřímně je zkoumali skrze Ducha a skrze Boží slovo. Vzpomeňme si na Ježíšovo pokušení Satanem v poušti, Satan dokonce ani nelhal, jeho argumenty byly čisté citace biblických veršů a na první pohled dávaly smysl, přesto je Ježíš musel zamítnout, jelikož Satan stavěl Boží slovo do špatného kontextu, dával Božímu slovu jiný význam.

9. CESTA OD BIBLICKÉHO KŘESŤANSTVÍ KE KALVINISMU
Troufáme si tvrdit, že většina kalvinistů neuvěřila zprvu v kalvinistické pojetí křesťanství, ale že se k němu většina dostala až časem skrze nějakého učitele. Vypadá to nejprve lákavě, kalvinismus se prezentuje jako to pravé, dlouho opomíjené učení, které je většinou křesťanů odmítáno (což ještě více podporuje pocit, že se jedná o pravdu, protože pravda přece není ve světě oblíbena). Problém je v tom, že většina kalvinistů po prvním přijetí výkladu už nesleduje nic jiného, čtou jen kalvinistické knihy, poslouchají kalvinistické kazatele, jsou aktivní v kalvinistických skupinách (kde se to hemží arogancí a zesměšňování ostatních křesťanů, což už by samo o sobě mělo být varovné upozornění na jádro, doporučujeme si nastudovat list Jakubův), a tak se kalvinisté vzájemně nepřetržitě podporují a utvrzují ve společném výkladu a staví se do pozice soudců (i když si to často sami neuvědomují). Oproti tomu jsme neslyšeli o žádném bývalém kalvinistovi, který by se ke kalvinismu vrátil. Historicky možná nejznámější bývalý kalvinista byl právě Jakub Arminius, podle něhož vznikl název arminianismus.

10. NADVLÁDA V KALVINISMU
Je zde jedna podstatná věc k zamyšlení – Jan Kalvín je od kalvinistů prezentován jako velký myslitel a učitel, kterého je dobré ctít a důvěřovat mu v otázkách výkladu Písma. Nebylo nám ale v Novém zákoně řečeno, že máme rozeznávat křesťany podle jejich ovoce? Nejsme soudci Jana Kalvína, ale přinejmenším jeho ovoce rozhodně nenasvědčuje tomu, že by se mu mělo důvěřovat v otázkách výkladu Písma. Důvodem je jeho vznětlivost a podíl na popravách oponentů a také některé očividně protibiblické výroky. Cituji z české Wikipedie: „Za čarodějnictví bylo roku 1545 upáleno 23 osob a pronásledování heretiků vyvrcholilo upálením francouzského teologa Michaela Serveta roku 1553, což nebylo pouze Kalvínovo rozhodnutí, nicméně se o ně významně přičinil.“ Jan Kalvín mohl být sice myslitelem, ale své myšlenky prosazoval s přehnaně horlivým nasazením, což je velmi smutné a odporující evangeliu. Z jeho myšlenek vzniklo fanatické křesťansko-politické hnutí hugenotů a později nebiblický kalvinistický proud zvaný teonomie (rekonstrukcionismus), který (jako tenkrát sám Kalvín a hugenoti) prosazuje i násilím své biblické výklady (pod záštitou služby Bohu), viz např. https://en.wikipedia.org/wiki/Christian_Reconstructionism
O podrobnostech v případě upálení Michaela Serveta je možno si přečíst například zde: http://sklenenykostel.net/index.php/menu-studie/3329-jan-kalvin-7-hranice-michaela-serveta

Jak již zmiňováno, sám Kalvín začal zavádět teonomii do praxe, stalo se tak v Ženevě:
„Kalvín mohl své myšlenky realizovat během svého působení v Ženevě, jejímž se stal de facto duchovním vůdcem. Po celou dobu svého působení se přel s městskou radou o míru pravomocí, kterou chtěl uplatňovat nad místním církevním společenstvím. O těsném sepětí “trůnu a oltáře” zde svědčí i skutečnost, že mezi nimi docházelo k častým sporům o to, komu náleží právo exkomunikace. Tato exkomunikace zároveň občany připravovala o jejich občanská práva. Podstatnou složkou Kalvínovy eklesiologie byla existence laických starších, kteří vedle pastýřů, učitelů a diakonů vykonávali dozor nad osobní zbožností obyvatel Ženevy a tvořili městskou konzistoř. Jejich autorita sahala až tak daleko, že měli pravomoc kontrolovat církevní docházku, zaznamenávat rodinné hádky, hraní karet, neuctivé poznámky o kazateli nebo zanedbaný, či podle nich neodpovídající zevnějšek. Tato forma klerikalismu, zasahující do nejintimnějšího soukromí obyvatel Ženevy, pak mnohé vedla ke kritice kazatelů a starších, kteří se vměšovali do rodinných záležitostí, což se trestalo. Nicméně Ženeva v té době získala na významu a stala se načas výkladní skříní evropského protestantismu. Kalvinismus se tak navždy zapsal do dějin církve jako forma úzkého sepětí státu a církve.“ (Zdroj: odstavec „Eklesiologie“ na stránce http://www.apologet.cz/?q=articles/id/80-kalvinismus-jako-ideovy-predchudce-teonomismu)

Pro férovost dodáme, že většina dnešních kalvinistů s teonomií nesouhlasí a že tento proud vznikl později i např. z charismatického hnutí, tudíž není omezen na kalvinismus.

11. PŘEDURČENÍ PODLE KARLA BARTHA
Na závěr ještě chceme citovat alternativní výklad o předurčení, který jasně odmítá kalvinismus a do značné míry se shoduje s „hromadným vyvolením“ (viz odkaz na Ř 11:7). Tento výklad prezentoval jeden z nejvýznamnějších teologů 20. století, Karl Barth.
>>> Protestantský teolog Karl Barth zase hovořil o „Božím milostivém vyvolení člověku v Ježíši Kristu k blaženosti a životu, které se potencionálně nabízí všem lidem“. Tento přístup pak umožňuje nově zpracovat tradiční učení o dvojím předurčení, kde vyvolení a zavržení je v rovnováze jednoho úradku „předurčení“. Podle Bartha nelze o předurčení mluvit jinak než na pozadí Božího díla milosti a na základě evangelia o Ježíši Kristu vyvolujícím a vyvoleném. Predestinační dogma proto podle něj zní ve své nejjednodušší podobě následovně: „Boží předurčení je vyvolení Ježíše Krista“. Obsahem vyvolení je věčné společné bytí Boha a člověka a toto společenství má jméno a je osoba: jmenuje se a je Ježíš Kristus. „V Ježíši Kristus Bůh člověku určil vyvolení, blaženost a život, sobě samému pak určil zavržení, zatracení a smrt.“ Víra v Boží predestinaci jako taková proto znamená víru v ne-zavržení člověka a ne-víru v jeho zavržení. Není to člověk, kdo je zavržen. Podle Božího úradku je zavržen ve svém Synu Bůh sám. Apoštol Jan to vyjádřil stručně: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.“ (J 3,16 – 17). V Ježíši Kristu Bůh všechny lidi vyvolil ke spáse, teď jde o to, aby lidé si vyvolili Krista, který zemřel za jejich hříchy. Bůh si přece nepřeje, aby hříšník zemřel, ale aby se obrátil a byl živ (Ez 33,11). Každého člověka pak jednou čeká Boží soud (Žd 9,27). Ale na Božím soudě překvapivě „milosrdenství vítězí nad soudem“ (Jk 2,13). Na Božím soudě našim žalobcem nebude Bůh, nýbrž satan (Zj 12,10). Na tomto soudě nás pak může ospravedlnit a osvobodit jedině Ježíš Kristus. <<< (Zdroj: Kázání o Boží lásce, Stanislav Heczko, 2014, http://e-anjelik.sk/?p=5669)

12. NĚKTERÉ Z HLAVNÍCH BIBLICKÝCH VERŠŮ ODPORUJÍCÍ KALVINISMU
Silný argument proti dvojité predestinaci je Římanům 11:7, viz článek v češtině na https://horasion.cz/2017/02/07/steve-sewell-silny-argument-proti-kalvinismu-rimanum-11-7/

Silný argument proti dvojité predestinaci jsou příběhy v evangeliích o vyslání učedníků do izraelských měst a vesnic.

Jan 3:16 (CSP) „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (kalvinisté argumentují tím, že „svět“ = „vyvolení“, ale nikde Bible slovo „svět“ v takovém smyslu nepoužívá)

Jan 20:28-29 (CEP) „Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.““ (Ti, kdo neviděli na vlastní oči a i tak uveřili/uvěří, jsou blahoslaveni, protože dokážou něco, s čím měl apoštol problém. Ale pokud by existovalo vyvolení dle kalvinismu, pak není proč blahoslavit, člověk se „naprogramuje“ a prostě uvěří.)

1. Janův 2:2 (CSP) „On je smírčí obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.“

Jakub 5:19-20 (CSP) „Moji bratři, zbloudí-li někdo mezi vámi od pravdy a někdo ho obrátí zpět, ať ví, že kdo obrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.“

2. list Petrův 3:9 (BKR) „… nechtě, aby kteří zahynuli, ale všickni ku pokání se obrátili.“

1. list Timoteovi 2:3-6 (CEP) „To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.“

2Kor 5:18-20 (CEP) „To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!“

Lukáš 13:34 (CEP) „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!“ (zde kalvinismus učí, že Ježíš slovem „Jeruzalém“ myslel „kněží“)

Skutky 17:30 (CSP) „Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání.“

Deuteronomium 30:10-11 (CSP) „… když uposlechneš Hospodina, svého Boha, budeš zachovávat jeho příkazy a ustanovení zapsaná v této knize zákona a navrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší. Vždyť tento příkaz, který ti dnes přikazuji, není pro tebe nepochopitelný ani vzdálený.“

Deuteronomium 30:19b-20a (CSP) „… Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a kletbu. Zvol si život, abys zůstal naživu ty i tvé potomstvo, a miluj Hospodina, svého Boha, jej poslouchej a přilni k němu. …“

Jozue 24:14-15 (CSP) „Nuže, bojte se Hospodina a služte mu bezúhonně a věrně. Odstraňte bohy, kterým sloužili vaši otcové za řekou a v Egyptě, a služte Hospodinu. Jestliže je však ve vašich očích nežádoucí, abyste sloužili Hospodinu, vyberte si dnes, komu budete sloužit: Zda bohům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou, nebo zda bohům Emorejců, když sídlíte v jejich zemi. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“

Jeremiáš 29:13 (CSP) „Když mě budete hledat, naleznete mě, pokud mě budete hledat celým svým srdcem.“

Izaiáš 38 (+ paralela ve 2. Královské 20:1-11)

Izaiáš 53:6 (CSP) „My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech.“ (nezabloudili pouze vyvolení)

Izaiáš 65:2 (CSP) „Celý den jsem vztahoval ruce k umíněnému lidu, který chodí nedobrou cestou za vlastními úmysly.“

Izaiáš 65:12 (CSP) „vás jsem určil pro meč: Vy všichni se skloníte k zabití, protože jsem volal a neodpověděli jste, mluvil jsem a neposlouchali jste. Páchali jste to, co je zlé v mých očích, a vybrali jste si to, v čem nemám zalíbení.“

Zacharjáš 7:11-12 (CEP) „Ale oni tomu odmítli věnovat pozornost, svéhlavě se obrátili zády a zacpali si uši, aby neslyšeli.“

Ezechiel 18:23 (CSP) „Copak si opravdu přeji smrt ničemy, je výrok Panovníka Hospodina? Nemám snad v oblibě, když se odvrátí od svých cest a bude žít?“

Skutky 2:38-40 (CSP) „Petr jim řekl: „ Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“ A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!““

Řím 1:19-21 (CEP) „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.“

1 K 1:21 (CSP) „Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří.“

Jan 1:12 (CSP) „Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno.“

Jan 5:44 (CSP) „Jak vy můžete uvěřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale slávu, která je od jediného Boha, nehledáte?“

Ježíš se někdy divil nad nevěrou a někdy nad velikou vírou lidí.
Marek 6:6 (CEP) „A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.“
Lukáš 7:9 (CEP) „Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli.“

Ježíš učil často v podobenstvích, aby zamezil určitým lidem v uvěření.
Marek 4:11-12 (CEP) „I řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích, aby `hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno´.““

Matouš 23:13 (CSP) „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože zavíráte království Nebes před lidmi; sami totiž nevstupujete, a těm, kdo by chtěli vstoupit, vstoupit nedovolujete.“
Lukáš 11:52 (CSP) „Běda vám zákoníkům, protože jste vzali klíč poznání; sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vstoupit, jste v tom zabránili.“

Matouš 11:28 (CSP) „Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek.“

2. Petrův 2:1 (CSP) „V lidu se však také objevovali falešní proroci, jako i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou tajně zavádět zhoubná kacířství a Panovníka, který je vykoupil, budou zapírat. Tím na sebe uvedou rychlou záhubu.“ — verš odporuje 3. bodu kalvinismu.

Římanům 14:15 (CSP) „Zarmucuje-li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby toho, za nějž Kristus zemřel!“ — verš odporuje 5. bodu kalvinismu.

2. Tesalonickým 2:10-12 (CSP) „a s veškerým klamem nepravosti pro ty, kteří hynou, protože nepřijali lásku k pravdě, aby byli zachráněni. Proto na ně Bůh posílá mocné působení bludu, aby uvěřili lži a aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti, byli tak odsouzeni.“

2. Korintským 5:20 (CSP) „Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem.“

— CITACE OD KALVINISTŮ týkající se hříchu
Loraine Boettner – „Even the fall of Adam, and through him the fall of the race, was not by chance or accident, but was so ordained in the secret counsels of God“ – In his book, „The Reformed doctrine of Predestination, page 234
Jerom Sanchius – „Surely, if God had not willed the fall, He could, and no doubt would, have prevented it; but He did not prevent it: ergo, He willed it. And if He willed it, He certainly decreed it.“ – In his book, „The Doctrine of Absolute Predestination“ page 88.
A.W. Pink – „Plainly it was God’s will that sin should enter this world, otherwise it would not have entered, for nothing happens save as God has eternally decreed. Moreover, there was more than a bare permission, for God only permits that which He has purposed.“ In his book, „The Sovereignty of God“ page 147, (1961).
A.W. Pink – „Not only did His omniscient eye see Adam eating of the forbidden fruit, but He decreed beforehand that he should do so.“ In his book, „The Sovereignty of God“ page 249
Edwin Palmer – „It is even Biblical to say that God has foreordained sin. If sin was outside the plan of God, then not a single important affair of life would be ruled by God.“ In his book, „The 5 Points of Calvinism“ page 82
William Shedd – „Nothing comes to pass contrary to his desire. Nothing happens by chance. Even moral evil, which He abhors and forbids, occurs „by the determinate counsel and foreknowledge of God.“ In his book, „Calvinism: Pure and Mixed, page 37, 1986.
J. Gresham Machen – „All things including even the wicked actions of wicked men and devils — are brought to pass in accordance with God’s eternal purpose.“ In his book, „Christian View of Man, page 46, 1965. 8) William Shedd – „Sin is one of the „whatsoevers“ that have „come to pass“, all of which are „ordained“. In his book, „Calvinism“ Pure and Mixed, page 31, 1986
Edwin Palmer – „Sin is not only foreknown by God, it is also foreordained by God“ – On page 122, 1980 in his book, „“The 5 Points of Calvinism“.

— KONEC ČLÁNKU ———————-
22.3.2017

One Reply to “Argumenty proti dvojité predestinaci a kalvinismu”

Comments are closed.