Aby kalvinista udržel svůj extrémní pohled na kontrolu, musí být Bůh příčinou lidské naprosté zkaženosti a negativní odpovědi, kterou to s sebou přináší. Není možno dojít k jinému závěru. Kdyby Bůh nebyl příčinou lidského hříchu, potom by člověk jednal nezávisle na Bohu, a to není v kalvinistickém schématu přípustné. Z toho vyplývá, že „Bůh mohl tomu zabránit (pádu člověka a vstoupení hříchu do světa), ale nezabránil tomu: tímpádem to byla Jeho vůle.“ Proto se musí učinit závěr, že „je to dokonce biblické, když se řekne, že Bůh předurčil hřích.“

Avšak jedinou cestou, jak obhájit Boží bezúhonnost, lásku a soucit ve světě, který je naplněn hříchem a utrpením, je uznat, že On člověku udělil moc svobodné volby. Je to tedy chyba člověka a důsledek své vlastní svobodné vůle, že je běžnou skutečností celého lidstva hřích a utrpení. Bůh poskytl spravedlivým způsobem plné odpuštění hříchů a nakonec vytvoří nový vesmír, do kterého nebude hříchu umožněno vstoupit — vesmír obydlený všemi, kteří přijali Pána Ježíše Krista jako Spasitele. Bůh je ospravedlněn, a jen člověk se může obviňovat za hřích a utrpení. Tak to učí Bible…

(Dave Hunt na fotce z roku 2004)