Duše má, proč bědujíc zůstáváš ve hříchu? A proč nejdeš k Lékaři, když jsi nemocna?

Povstaň z hříchů, jichž si se dopustila, a volej k Spasiteli: Naděje beznadějných,

Živote zoufalých, Spasiteli, pozdvihni a spasiž mne!

Uvažuji o onom strašném dni a oplakávám zlé skutky své: Jak budu se odpovídati

nesmrtelnému Králi? Nebo zda budu moci směti dívati se na Soudce, já – hříšník?

Milostivý Otče, Synu jednorozený, Duchu svatý, smiluj se nade mnou!

Hospodine, veškerý svůj život prožil jsem já nešťastník s hříšníky tak, že se

musím za to styděti. Jako hříšník kající vzývám tebe: Otče nebeský, zhřešil jsem

očistiž a spasiž mne! Nezamítej mne, který jsem se sám vzdálil od tebe a kvůli

hříchům upadl do největší bídy.

Co chceš činiti, duše má, až tě předvedou na soud před soudce obklopeného

anděly a až zazní trouba a zaplane plamen? Tehdy hrůza stane před tebou

a odkryty budou všecky tajné hříchy tvé.

Proto před smrtí vzývej Soudce: Bože, očistiž a spasiž mne!

Těžko jest mi, čím jsem se stal. Neplodným fíkem! Bojím se, že budu proklet a vyťat.

Ó nebeský dělníče, Kriste Bože, učiň mou ubohou duši plodonosnou, přijmi mne

jako zbloudilého syna a smiluj se nade mnou.

Jak jsem se vzdálil od tebe a sloužil jsem hříchu, já bídný, a všecek jsem se

odevzdal tělesné vášni, jež žila ve mně, a nyní očekávám budoucí svůj odchod

ze života i zápasů jeho! Hospodine předobrý, dejž mi ducha kajícnosti, slzy

lítosti a odpuštění mých bezpočetných hříchů.

S důvěrou prosím o to tebe, který dáváš světu velokou milost svou.

Z knihy : OTČE NÁŠ, modlitby pravoslavného křesťana.