“Co tedy? Oč Izrael usiluje, toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení. Ostatní byli zatvrzeni.”  (Ř 11:7, CSP)

Možná jeden z nejsilnějších argumentů proti kalvinistickému pohledu na vyvolení je list Římanům v 11. kapitole. Mnoho z této kapitoly podporuje arminiánský pohled na vyvolení, ale chtěl bych se teď pouze soustředit na jeden z těchto bodů, a je to závažný bod.

V Římanům 11:7 je odkazováno na „Izrael“ a na „vyvolené“ z Izraele. Je také odkazováno na „ostatní“ z Izraele. Pavel dále do detailu rozebírá tyto „ostatní“, a jak tento ostatek má stále možnost dojít k víře v Krista, což jasně dokazují verše Ř 11:11, 11:14, 11:23-24 (celé verše viz patička článku).

Podle kalvinistického pohledu na vyvolení byl každý, kdo bude spasen, vyvolen již před stvořením člověka; bylo to s konečnou platností stanoveno někdy v minulé věčnosti. Pokud by to byla pravda, jak by mohl Pavel na jedné straně odkazovat na „vyvolené“ z Izraele a potom pokračovat v popisu, jak ti „ostatní“ z Izraele stále mají možnost být „naroubování zpět na svou vlastní olivu?“ (verš 24)

Verš 11 praví „Ptám se tedy: Což klopýtli proto, aby padli? Naprosto ne!“ Klopýtnutí nevěřícího Izraele nestojí mimo možnost obrácení. Ta možnost tu pro ně, jako jednotlivce, stále je. O co mi v tomto celém popisu ale jde: Pavel zde dělá rozdíl mezi „vyvolenými“ z Izraele a „ostatními“ z Izraele, kteří stále mohou být naroubováni zpět na strom spasení, pokud nebudou pokračovat ve své nevěře (verš 23). Pokud je ale správný kalvinistický výklad vyvolení, jak by potom mohla pro „ostatní“ existovat možnost zpětného naroubování, pokud nejsou mezi „vyvolenými“? Kalvinistický postoj je v tomto bodě velmi těžko obhajitelný.

Je jediná možnost, jak najít smysl v tomto rozdílu mezi „vyvolenými“ a „ostatními“, který zde Pavel předkládá, a tou je pohled z pozice „společného vyvolení“ (angl. „corporate election“). Ta „ušlechtilá oliva“, kterou Pavel popisuje v této kapitole, je perfektním příkladem pro společné vyvolení. Z této pozice jsme jako jednotlivci vyvoleni, protože jsme členové těla Kristova. My nejsme, jak to učí kalvinismus, členové těla Kristova z důvodu, že jsme byli vyvoleni.

Výpis veršů z článku:

„Ptám se tedy: Což klopýtli proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich proviněním se dostalo záchrany pohanům, aby to vzbudilo jejich žárlivost.“ (Ř 11:11)
„zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost svých pokrevních bratrů a některé z nich zachránit.“ (Ř 11:14)
„A oni, nezůstanou-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat. Jestliže tys byl vyťat z olivy od přírody plané a proti přírodě naroubován na olivu ušlechtilou, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří.“ (Ř 11:23-24)

Originální článek vyšel na webu „Society of Evangelical Arminians“:

Steve Sewell, “Strong Argument Against Calvinism: Romans 11:7”

Steve Sewell, “Strong Argument Against Calvinism: Romans 11:7”
December 11, 2013