IZRAEL A PŘICHÁZEJÍCÍ KRÁLOVSTVÍ.
Není pochyb o tom, že znakem dnešní křesťanské scény je stálý zájem o události tohoto světa. A za jakou cenu! Bez očisťující naděje na bezprostřední odchod ve vytržení houstnou spirituální problémy a církve jsou otevřené vůči morální nečistotě a doktrinálnímu omylu. Ukázali jsme, že jeden z těchto omylů je rostoucí víra, že křesťanství založí království Boží ještě před příchodem Krista…
I když Písmo jasně spojuje Izrael s manifestací Božího království na zemi, vedení rekonstrukcionismu (teologie nadvlády) shledalo jako nutné představit nový výklad Bible, kde církev nahradila Izrael jako vyvolený lid a činí si nároky na jeho pozemské požehnání… A tak sliby, které Bůh dal Izraeli ve Starém zákonu, jsou nyní aplikovány na církev. Sice kletba stále padá na Izrael, pouze požehnání patří křesťanství… Národ Izrael je prokletý a zbaven jakéhokoliv místa v Božích plánech pro budoucnost. Earl Paulk, který je jedním z vůdců tohoto hnutí, píše:
Některé z nejsilnějších fundamentálních církví stále ještě učí, že Kristus se vrátí, aby shromáždil národ Izrael k sobě. A já říkám, že je to klam, který zabraňuje aby se Boží království mohlo uskutečnit! V každém křesťanském knihkupectví kolem 99% knih tvrdí, že „Izrael jsou Boží hodiny“ a že Boží smlouva je stále s Izraelem. Nikdo nechápe, že cokoliv bylo napsáno v Zákonu a prorocích o Izraeli jako národu, bylo převedeno na spirituální Izrael a to je Boží lid nebo církev. (Earl Paulk, „The Handwriting on the Wall“).
V minulosti byli křesťané Západu hlavním zdrojem podpory Izraele. S tímto novým heslem „církev je Izrael“, který získal širokou odezvu mezi evangelíky, kteří by ještě před několika lety takový pohled okamžitě odmítli, se stala drastická změna v postoji křesťanů vůči Izraeli. Toto je obzvláště vidět mezi charismatiky a národ Izrael tuto změnu pozoruje s lítostí. Zatímco ti, kteří propagují toto stanovisko, popírají obvinění z antisemitismu, jejich stále vzrůstající sarkasmus, posměch a otevřené nepřátelství vůči Izraeli nevěstí nic dobrého. A trend se zrychluje…
Boží slovo to předpokládalo. Vlastně to už kdysi vzniklo v církvi za doby apoštola Jana. Zaznamenává těžký Kristův trest za toto falešné učení v dopise do Smyrny. Ti, kteří se pokoušejí prosadit tu starou herezi „my jsme ti praví Židé“, by se měli podívat na slova Krista: „Znám i urážku těch, kteří o sobě říkají, že jsou Židé, ale nejsou – jsou synagogou Satanovou“ (Apokalypsa 2:9)
VZESTUP KŘESŤANSKÉHO ANTISEMITISMU?
Je zcela jasné, proč amilenialismus, který má kořeny v katolicismu, a jeho trochu optimističtější protestantská forma postmilenialismus, musí být proti-izraelské. Víra, že církev má za úkol zřídit království na zemi, nemůže koexistovat s biblickým učením, že přicházející mileniální království bude mít hlavní sídlo v Jeruzalému, s Mesiášem vládnoucím z trůnu Davidova a s národem Izrael postaveným do popředí všech národů.
Není překvapující, že s rostoucím vlivem a popularitou hnutí rekonstrukcionismu jsme mezi protestanty také svědky oživení tradičního antisemitismu pocházejícího z katolicismu, který reformace nikdy zcela nepotlačila. Antisemitismus byl jedním z největších zločinů, který kvetl pod mocí římského katolicismu, který neměl soupeře. Církev se hlásila k prvnímu papeži – židovskému rybáři, a k zakladateli církve – Kristu, který se sám narodil jako Žid, právě tak jako všichni apoštolové a celá ranná církev – ta církev se stala největším pronásledovatelem Židů… Jistě – každý, kdo nesouhlasil teologicky s Římem riskoval perzekuci nebo i smrt. Ovšem „hereze“ judaismu byla zvláště odporná autoritám té „pravé církve“, čímž se stal antisemitismus oficiálním. Proto nebylo žádným překvapením, že Vatikán zůstal němý, zatímco kouř pecí koncentračních táborů zatemnil oblohu Evropy. Durant nám připomíná, že Hitler měl dobré precedenty pro to, co dělal Židům:
Sněm Vídeňský (1311) zakázal jakýkoliv styk mezi křesťany a Židy. Sněm v Zamoře (1313) nařídil, že Židé musí být v přísném podřízení a služebnosti. Sněm Baselský (1431-33) obnovil výnosy, které zakazovaly křesťanům se stýkat s Židy. Světské úřady dostaly nařízení, aby umístily Židy v segregovaných bydlištích, donutily je, aby Židé nosili označení a aby úřady zajistily přítomnost Židů při bohoslužbách, které byly zamířené na jejich obrácení. Papež Eugenius IV. přidal nařízení, že Židé nemohou držet jakýkoliv veřejný úřad, nemohou získat dědictví po křesťanech, nesmí budovat nové synagogy, a musí o Velikonočním týdnu zůstat ve svých domovech – za zavřenými dveřmi a okny (moudré opatření proti křesťanskému násilí).
Později ten stejný papež nařídil, aby každému Židu, který bude přistižen při čtení Talmudské literatury, byl zabavený majetek. Papež Mikuláš V. pověřil „Svatého“ Jana z Capistrano (1447), aby každý příkaz byl dodržovaný a pověřil jej, aby zabavil majetek každého židovského lékaře, který by léčil křesťana. (Durant, „Reformation“).
V pozdějším životě Martina Luthera jeho antisemitismus dokonce předčil to, co dělali jeho učitelé. Jeho pamflet „On the Jews and their lies“ („O Židech a jejich klamstvu“) (1542) byl plný lží o Židech. Durant zaznamenal:
„Bůh nenávidí Židy“, Talmud doporučuje lhaní, loupeže a dokonce zabíjení křesťanů, Židé otrávili studně a používali krev zavražděných křesťanských dětí pro své rituály. Luther přidává protestantské razítko v souhlasu s katolickým antisemitismem, něco co Hitler později použil jako ospravedlnění k tomu, co dělal. Luther doporučoval Němcům, aby spálili domy Židů, uzavřeli jejich synagogy a školy, konfiskovali jejich majetek, odvedli jak muže tak i ženy na nucenou práci, a aby dali Židům volbu mezi křesťanstvím a vytrženým jazykem. (Durant, „Reformation“).
V dnešní době je antisemitismus maskovaný tím, že se projevuje pouze proti národu Izrael, zatímco se předstírá láska k židovskému lidu jako jednotlivcům. Lidé v tomto hnutí trvají na totální porážce Izraele a na vítězství církve, navzdory všem biblickým slibům, že Izrael bude opět ve své zemi s vládnoucím Mesiášem. Namísto hesla: „Bůh je mrtev“ se dnes hlásá: „Izrael je mrtev“. Ovšem prohlášení toho druhého potvrzuje to první, protože Bůh je identifikován jako „Bůh Izraele“.
POPŘENÍ NEJVĚTŠÍHO SVĚDKA BOHA V HISTORII.
David Chilton se ve své knize „Days of Vengeance“ („Dny odplaty“) pokouší ospravedlnit tezi, že „Poslední exkomunikace Izraele přišla v r. 70, když Jeruzalém byl zničen, království bylo převedené na Jeho lid, církev“ (Matouš 21:43, 1 Petr 2:9, Skutky 11:19, 21:3) a „Království nebude nikdy vlastnictvím Izraele“ (Chilton, „Days of Vengeance“). Rekonstrukcionisté by nás chtěli přesvědčit o tom, že když Kristus slíbil „A já se opět vrátím a přijmu vás k sobě“, byl slib o návratu ve formě římské armády a zničí Jeruzalém – narozdíl od Zachariáše 12 až 14. Chilton pokračuje: „Naše studie Nového zákona bude úplně mimo, pakliže nevezmeme v úvahu očekávání apoštolů Jeho bezprostředního návratu aby ustanovil Církev Nové smlouvy“.
„Příchod římských armád v r. 70 je ve skutečnosti Kristův příchod ve strašném hněvu proti Jeho nepřátelům (proti Izraeli), proti těm, kteří Ho zradili a pobili Jeho svědky“… Chilton nevysvětluje, co míní pod frází „plně ustavit Církev Nové smlouvy“. Tento koncept je vynález rekonstrukcionistů, bez jakékoliv biblické báze… Je to ve skutečnosti urážkou tvrdit, že církev, která počala na den Letnic, nebyla ještě plně ustavena, ale „potřebovala“ další utvrzení zničením Jeruzaléma! Takový neuvěřitelný návrh je pouze částí zmatku způsobeného postmilenialisty, kteří tvrdí, že proroctví v Matouši 24-25 byla splněna v roce 70…
Tyto kontradikce jsou do nebe volající! Je obtížné pochopit, že by je někdo mohl bráti vážně! Zaprvé: Apokalypsa byla napsána někdy 20 let po roce 70, nejpravděpodobněji v roce 96. Už jen tento fakt ničí celou tu teorii! Těm, kteří by měli zájem o ověření tohoto data, doporučuji novou (rok 1988, pozn. překl.) knihu „Dominion Theology: Blessing or Curse? An Analysis of Christian Reconstructionism“ („Teologie nadvlády: požehnání nebo prokletí? Analýza křesťanského rekonstrukcionismu“) od autorů H.W. House a T. Ice… Tito dva zároveň dokumentují, že tato teorie o roku 70 vznikla až někdy v r. 1600. Byla vynalezena na počátku století španělským jezuitou jménem Alcasar, speciálně k vyvrácení tvrzení reformátorů, že je římskokatolická církev bestií z Apokalypsy 17. Alcasar chytře dokazoval, že Apokalypsa byla proroctvím o pádu Jeruzaléma v r. 70. Pakliže celá Apokalypsa byla splněna v r. 70, její proroctví se nemohou v žádném případě týkat ŘKC!
Zachariáš v kapitole 12 poukazuje na Kristovu intervenci u Armagedonu (Apokalypsa 19) příchodem z nebe, aby zachránil Izrael a zničil mnohé národy, které chtěly Izrael zničit. V roce 70 to byl pouze jeden národ – Řím, který skrze své legie Jeruzalém zničil bez toho, aby Mesiáš intervenoval. Ve skutečnosti řeč, kterou používá Kristus, když popisuje svůj příchod na zem a která odpovídá přesně Zachariáši 12, je tak jasná, že není pochyb o tom, že se nejedná o rok 70. V každém případě ještě nikdo neviděl toto:
„… neboť jako blesk vychází od východu a svítí až na západ, takový bude příchod Syna člověka“ … „Potom se ukáže znamení Syna člověka na nebi a pak budou naříkat všechny národy země, a uvidí Syna člověka přicházejícího na oblacích nebes v moci a velké slávě. A On pošle své anděly s mocným zvukem polnice a oni shromáždí Jeho vyvolené ze čtyř světových stran od jednoho konce nebes k druhému“. (Matouš 24:27,30,31)
Máme další, vážné potíže. Pakliže máme věřit, že Izrael byl odříznut od Boha v r. 70, potom jedna z největších událostí v historii světa – návrat Židů do jejich země a opětný zrod Izraele v r. 1948, je jenom bizarní náhodou bez jakéhokoliv významu! Ovšem na druhé straně, pakliže tato ohromující událost je ve skutečnosti naplněním biblických proroctví, jak církev tak dlouho věřila, potom tu máme moderní zázrak známý celému světu – událost, na kterou mohou křesťané poukazovat jako na důkaz platnosti Božího slova.
Pohled „církev je Izrael“ okrádá církev o nejpřesvědčivějšího svědka Boží existence, spravedlivého soudu a věrnosti: pozoruhodná historie židovského lidu, jejich putování, které naplňuje proroctví, návrat do jejich země a předpovězené budoucí katastrofální události, které se mají ještě stát…
Pod názvem: „Církev Je Izrael – Nezbytné učení“, James McKeever píše: „Milujeme Hebrejce, kteří žijí – v národu Izrael. Podporujeme a děkujeme Bohu za takového spojence na Blízkém východě. Avšak Bůh nám jasně ukázal, že oni Izrael nejsou. Izrael se skládá ze všech věřících v Ježíše Krista. Je životně důležité, aby si křesťané uvědomili, že oni jsou Izrael a že všechny nesplněné předpovědi týkající se Izraele patří jim. Nesplněné sliby pro Izrael jsou pro církev, aby je přijala.“
HOJNÁ SVĚDECTVÍ BIBLE.
Jistě, existují spirituální aplikace Božího řízení s Izraelem a Jeho sliby dané vyvolenému národu, které by se daly aplikovat na církev, ale je mnoho takových, které prostě aplikovat nelze, aniž bychom porušili smysl jazyka, konzistenci a ducha Bible. Národ Izrael je spojený se zemí Palestiny a mnohé biblické předpovědi se točí kolem této země. Stačí si připomenout pouze několik: rozehnání Izraele do všech koutů světa kvůli jejich hříchům, povolání všech Izraelců zpět do země v posledních dnech, následné napadení armádami světa v pokuse vyhladit celý národ u Armagedonu, Kristova intervence pro záchranu Izraele a vykonání soudu nad těmi, kteří Izrael chtěli zničit. Detailní popis Jeho příchodu na Olivetskou horu, která se rozpadne ve dvě části.
Kdypak se odehrálo takové roztroušení církve ze Zaslíbené země a kdy se tam znovu shromáždila? To se nikdy nestalo a nikdy nestane! Církev je spojována s Novým Jeruzalémem, který přichází z nebe v novém vesmíru a nemá nic společného se starým Jeruzalémem s doslovnou zemí, která se jmenuje Palestina. Události posledních dnů, prorokované Zachariášem 12 – 14, nemohou být ani s použitím nejbujnější fantazie aplikovány na církev. Stejně jako je jasné, že se to již nestalo v roce 70. Zachariáš nám říká o době Kristovy zázračné intervence pro záchranu svého lidu, kdy bude konečně poznán Izraelem jako Ten, kterého probodli a celý národ v Něj uvěří. Toto jasně nelze aplikovat na církev, která se skládá z těch, kteří Krista již znají a uvěřili, že On zemřel za jejich hříchy!
Starý Zákon obsahuje desítky takových definitivních předpovědí, které se detailně týkají Bohem historicky vyvoleného lidu Izraele a jeho Zaslíbené země. Je vyloučeno, aby výklad, který je poctivý a přihlédne ke zbytku Bible, by mohl tyto předpovědi aplikovat na církev! Tyto se mohou vztahovat k etnickému národu Izrael, potomkům Abraháma, Izáka a Jákuba, a k zemi, kterou obývali do doby rozehnání a do které se nyní vrátili. Následuje krátký výtažek z běžných frází nalezených v mnoha verších – sliby, které jsou aplikovatelné pouze na obrození Izraele v r. 1948 a na následné události – ne na něco, co se stalo Izraeli už dříve, nebo co by se kdy mohlo přihodit církvi:
„Potom Hospodin tvůj Bůh změní tvé zajetí, a vrátí tě ze všech národů, kam tě kdysi rozehnal… ze čtyřech koutů světa… Radujte se s Jeruzalémem, sdílejte s ním radost všichni, kteří jej milujete… protože tak prohlásil Pán, věz, já rozšířím jeho mír jako řeku … a v Jeruzalému budete utěšeni… Izrael bude žít bezpečně … ve vlastní zemi … v zemi, kterou jsem dal jejich otcům. Budete mým lidem a já budu vaším Bohem… Tak praví Pán, který dává světlo slunce ve dne a za noci měsíc a hvězdy za světlo, který rozděluje moře když vlny řvou… Pakliže toto všechno pomine, praví Pán, potom i sémě Izraele přestane být národem pro vždy“…
Tak promluvil Pán: Pakliže můžete zlomit moje ustavení jak pro den, tak i pro noc tak, že přestane být den i noc v jejich době, potom může být zrušena má smlouva s Davidem, mým služebníkem ohledně jeho syna na trůně… Pakliže má smlouva není s dnem i nocí a pakliže jsem neustanovil smlouvu s autoritami nebe i země – potom od sebe odvrhnu sémě Jákubovo“
- Deuteronomium 30:1-4 – Nehemiáš 1:8-9 – Žalm 106:47 – Izaiáš 11:11, 54:7-17, 66:8-20 – Jeremiáš 23:3-8, 29:10-14, 31:35-36, 33:14-25 – Ezechiel 11:17-20, 36:24-38 – Sofoniáš 3 …
Vyšlo dnes slunce? Svítil včera měsíc i hvězdy na obloze? Vyjde slunce zítra znovu? Pakliže ano, pak Izrael nepřestal být zvláštním národem, kterému Bůh dal zvláštní sliby (které se týkají pouze Izraele a ne církve), definitivní sliby do budoucnosti, které ještě splněné nebyly, ale jednou se určitě splní. Pakliže by tomu tak nebylo, ztratil by Bůh Bible veškerou hodnověrnost… Zatímco některá proroctví Starého zákona poukazují primárně k návratu z Babylónu, mnoho dalších jasně ukazuje přivedení Izraele ze všech národů. A dokonce i návrat z Babylónu je prezentovaný jako předobraz velikého a finálního shromáždění: Lev bude ležet vedle jehněte, Mesiáš vládne z Jeruzaléma, všichni nepřátelé Izraele budou zničeni a mír pokryje Zemi jako vody pokrývají oceány. Je přece každému jasné, že něco takového se ještě nestalo, ale že to poukazuje na milénium, právě tak, jako verše následující. Tyto popisují obrácení jak jednotlivců, tak i národa Izrael:
„Věz, přijde den“ praví Pán, „kdy učiním novou smlouvu s Izraelem i s Judou. Vložím do nich můj zákon, napíši jej na jejich srdce; budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. … Už nebudou učit své sousedy a každý svého bratra „Poznej Boha“, protože mně všichni budou znát – od nejmenšího po největšího“ praví Pán .“Odpustím jim jejich hříchy a už na ně nikdy nevzpomenu“… „A dám jim jedno srdce, a jednu cestu, aby se mně obávali provždy… aby ode mně nikdy neodešli… bude mne těšit činit jim dobro a zasadím je v této zemi s celým mým srdcem a duší“. ….“Vyliji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ducha milosti a proseb o smilování; a oni budou vzhlížet ke mně – k tomu, kterého probodli a budou truchlit pro něj, jako se truchlí pro jediného syna“ … „A jeho nohy stanou ten den na Olivetské hoře, která stojí na východ od Jeruzaléma a hora se rozštěpí ve svém středu“ … „V ten den vytryskne pro dům Davidův a pro obyvatele Jeruzaléma pramen k omývání hříchů a nečistot… a Pán bude Králem nad celou zemí.“
Jeremiáš 31:31-40, 32:36-44, Zachariáš 12 – 14.
Právě tak Nový zákon spojuje budoucí království s národem Izrael. Matouš si dal práci, aby dokázal, že Ježíš v souladu s předpověďmi o Mesiáši byl ze semena Izraele a z kmene Judy. Tento fakt by neměl žádný význam, kdyby národ Izrael měl být zničený a sliby o obnově království a o Mesiáši na trůnu by už neplatily. Důležitost, kterou Bůh klade na národ Izrael a Mesiášův vztah k němu je ukázaný též v prohlášení Gabriela Marii, že Ježíš povládne z trůnu Jeho otce Davida…
Z knihy: Co se stalo s nebem, Dave Hunt.