Otázka: Vím, že se v 1. Timoteovi 2:1 říká „aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi“. Jenže když nikdo nemůže být nucen ke spasení, jelikož každý volí Ježíše jako svého Spasitele, tak co modlitba za ztracené zmůže? Slyšel jsem jednoho muže říkat: „Moje rodina se za mou spásu modlila 26 let“, atd., ale jelikož jejich modlitby ho nedonutily důvěřovat Kristu, ani nedonutily Boha, aby je spasil proti jejich vůli, tak jaký praktický užitek modlitby mají, mimo to, že se jedná o přikázání apoštola Pavla?
Odpověď: Tvá otázka by mohla být ještě více zamotaná, kdybys dodal fakt, že je Bůh vševědoucí a ví od věčnosti, za co se každý člověk bude modlit, jak On sám na modlitbu bude odpovídat, a jaké budou výsledky u osoby, za kterou se ten člověk modlí. I když nám to nepomáhá plně porozumět tomu, jak modlitba funguje, alespoň nám to ukazuje, že je modlitba prospěšná člověku, a ne Bohu. Jaké jsou její hodnoty? Když se modlíme k Bohu, komunikujeme s Ním, a pokud jsou naše modlitby upřímné, obsahují víru: „Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ (Židům 11:6b) Jakmile vidíme odpovědi na naše modlitby, rosteme ve víře a vztahu s Bohem. Čím více se modlíme, tím více Ho vidíme pracovat v našich životech. Čím více se modlíme za různé věci, od malých věcí až po zjevně nemožné věci, tím více vidíme Jeho zájem o všechny oblasti našeho života.
Co to má ale společného s modlitbou za někoho, kdo ze své vlastní vůle musí uvěřit v Ježíše? Bůh už ví, kdo v Něho složí důvěru a kdo ne. Modlitba to přímo nezmění, ale bude ohromně ovlivňovat dotyčného, který později přijde ke Kristu. Zeptej se těch křesťanů, kteří se dozvěděli, že za ně věřící konali modlitby, než byli znovuzrozeni. Většina z nich řekne, když se ohlédnou zpátky, že pozorovali Boží vliv v jejich životech.
První Timoteovi 2:1 není pouze „přikázání apoštola Pavla“, jako by se jednalo pouze o zvážený Pavlův názor. Petr ve spisu o inspiraci Písma identifikoval Pavlovy spisy jako „Písmo“ (2. Petrův 3:16) a také pravil ve 2. listě Petrově 1:21, že „Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha“.
Tímpádem se jedná o Pánovo nařízení, abychom se modlili za ztracené. Pavlova poslušnost tomuto přikázání byla jasně vidět, když napsal: „Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy.“ (Římanům 10:1) Pavel věděl, že ačkoliv přichází čas, kdy „bude spasen všechen Izrael“ (Ř 11:26), bezpochyby rozpoznal, že se toho zřejmě nedočká za svého života. Přesto se však modlil. Pavlovo srce bylo zjeveno, když napsal: „Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím.“ (Ř 9:3)
Ještě k tomu je patrné, že tebou zmiňovaná pasáž nenabádá pouze k všeobecné modlitbě za „krále a všechny, kteří mají moc“, ale že máme také naplnit vůli Boha, který „chce, aby všichni byli spaseni a došli k poznání pravdy“ (verš 5). Podřízenost je prvním „praktickým“ ovocem modlitby. (Jestliže ze žádného jiného důvodu, tak alespoň je možné, že modlitba mění náš duchovní postoj stejně tak jako mění kohokoliv nebo cokoliv jiného.) Ale máme málo informací založených na vědeckých průzkumech o tom, nakolik modlitba funguje jako evangelizační nástroj. Je jisté, že to není založeno na obsažené „moci“ slov nebo na prázdném opakování, jelikož to by byl okultismus (Matouš 6:7). Nicméně víme, že modlitba „za všechny lidi“ – i za ty, kteří nás pronásledují a jednají s námi zlomyslně (Matouš 5:44) – je ve shodě s Boží vůlí. A jakou větší modlitbu bychom mohli nabídnout, než prosbu za to, aby Bůh dopřál takovýmto mužům (a ženám) pokání, což je Jeho vyslovená žádost napříč Písmem (Jan 3:17, 2 Pt 3:9). Oproti tomu se Satan snaží hanět modlitbu a odrazovat od ní.
I když je nám skryto pochopit, jak modlitba „funguje“ v duchovní oblasti, tak víme, že se jedná o pravou válečnou zbraň (2 K 10:4), jak potvrzuje Písmo: „Vroucí modlitba spravedlivého dokáže mnoho.“ (Jakub 5:16b). Naštěstí se efektivita naší modlitby neodvíjí od naší pestré rétoriky nebo přesvědčivých slov (Ex 4:10, 2 K 10:10), ale je vnášena k trůnu Božím Duchem, který „se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit slovy.“ (Ř 8:26)
Jak potvrzují nesčetná svědectví jednotlivců – modlitba funguje i když se modlíme za spasení těch, kteří byli ztraceni desítky let a plivali jednu dobu do Boží tváře. A i když modlitba ani Duch Svatý nemohou „donutit“ nikoho k přijetí pravdy, tak je evidentní, že spolupracují s živým Božím Slovem (Ef 6:17-18, Žd 4:12), aby byla dopřána příležitost duchovního rozlišení a pochopení všem „neduchovním lidem“ (1 K 2:14, Jakub 1:23). Takže modlení se za ostatní není druh duchovní manipulace, ale projev lásky, ze starosti o osud lidských duší, v souladu s Boží vůlí.
Na zavěr ještě k tomu muži, kterého jsi zmiňoval, za kterého se jeho rodina modlila 26 let: Boží odpovědi nejsou vázány na určitý časový limit. Má žena a já jsme se modlili za naší příbuznou více než 20 let. Stalo se až časem, že Boží okolnosti svrhly její modly, zapůsobily na její srdce a dovedly jí až do bodu, kdy volala k Bohu o spasení. Kolik z těchto okolností způsobila naše modlitba? Nedovedeme to zodpovědět, ale víme, že shodné poselství Písma vybízí k modlitbě a že Bůh odpovídá na všechny modlitby, Jeho způsobem a v Jeho čase.
Přeloženo z angličtiny.
Originální článek vyšel na: The Berean Call (TBC), 1. srpna 2011
https://www.thebereancall.org/content/august-2011-q-and-a-2